Posuzování dopadů na životní prostředí
Hodnocení životního cyklu (Life Cycle Assessment – dále jen LCA) je metoda porovnávání environmentálních dopadů produktů, ať již hmatatelných výrobků či služeb, s ohledem na celý jejich životní cyklus, tak zvaně od kolébky do hrobu. Přístup LCA je stejně jako u MFA iterativní, tedy informace zjištěné během rozpracovávání studie mohou ovlivnit vstupní předpoklady a ty následně opět další průběh analýzy. Metodologie LCA se uplatňuje ve studiích s užším zaměřením, např. v popisu jednoho konkrétního parametru (např. energie) v průběhu celého životního cyklu, nebo na zkoumání dopadů na životní prostředí, které vznikají jen v některých vybraných stádiích životního cyklu. V tomto případě se nejedná o klasickou studii LCA, jde pouze o využití metody LCA, která je také někdy nazývána jako zúžená LCA (streamlined LCA), jelikož nezahrnuje celý životní cyklus výrobku.
Klasické hodnocení LCA obsahuje celý životní cyklus výrobku, procesu nebo činnosti, zahrnuje těžbu a zpracování surovin, výrobu, dopravu a distribuci, užití, opětné užití, údržbu, recyklaci a konečné odstranění. Porovnáním s tradiční LCA, která je zaměřena na určitý produkt, a někdy je pojmenovávána také „od kolébky do hrobu“ (cradle to grave), existuje také hodnocení environmentálního dopadu zaměřené na „od hrobu ke kolébce“ (grave to cradle), které je často využíváno v odpadovém hospodářství. Tedy, počátek výpočtů leží někde jinde a ve své podstatě ignoruje předchozí fáze života daného výrobku, což ilustruje obrázek níže:
Hodnocení environmentálního dopadu „od hrobu ke kolébce“
(Zdroj: upraveno dle Huismana et al. (2007))